Napsali o nás

Veolia Environnement se loni vrátila k zisku

Paříž 28. února 2013

(ČTK)

Francouzská vodárenská společnost Veolia Environnement se loni vrátila k zisku, který činil 394 milionů eur (10,1 miliardy Kč) proti předloňské ztrátě 490 milionů eur. Příjmy se zvýšily o tři procenta na 29,4 miliardy eur. Společnost, která je největší soukromou vodárenskou firmou na světě a působí i v České republice, to oznámila v dnešním prohlášení.

Příjmy jsou upravené tak, aby nezahrnovaly vliv prodaných a nově získaných aktivit. Veolia se loni stáhla z poloviny zemí, ve kterých působí, a dokončila prodej majetku za 3,7 miliardy eur. Analytici dotazovaní agenturou Thomson Reuters očekávali zisk 358 milionů eur při příjmech 29,1 miliardy eur. Veolia ponechá dividendu na 70 centech na akcii.

Společnost zisk z prodeje majetku použila na snížení dluhu, který na konci roku 2012 činil 11,3 miliardy eur. Letos chce ve snižování dluhu dále pokračovat za pomoci nižších nákladů. "Rok 2013 bude druhým rokem transformace Veolie a naší snahou bude především zaměřit se na zrychlení snižování nákladů," uvedl generální ředitel Antoine Frérot. Dluh firmy by se měl na konci roku pohybovat v rozmezí šesti až sedmi miliard eur.

Veolia poskytuje vodu 100 milionům lidem a stará se o odpadní vody 71 milionů lidí. Ve snaze vyrovnat pokles příjmů na zralých trzích Veolia plánuje růst na rozvíjejících se trzích. Ty nyní tvoří zhruba třetinu obratu firmy a tento podíl by v příštích pěti letech měl stoupnout na 50 procent, napsala agentura Reuters.

Veolia Voda představila nový koncept pro efektivní využívání energie ve vodárenství

Energetických zdrojů, zvláště těch obnovitelných, není ve světě dostatek. Nabízí se proto otázka, jak využít k energetickým účelům vodu ve vodárenských procesech: při úpravě pitné vody i při čištění odpadních vod.

„Voda všeobecně, ale především odpadní voda, představuje zajímavý zdroj energie,"říká Dr. Ing. Pavel Chudoba, technický ředitel Veolia Water pro Evropu. Podle jeho slov se na úpravnách pitné vody, ale i na odtoku z čistíren odpadních vod mohou budovat vodní mikroelektrárny, které využívají pohybu a spádu vody k výrobě elektřiny. Společnost Veolia Voda provozuje řadu takových turbín v zahraničí, v České republice je to v lokalitě Hradiště, kde se vyrábí 8 200 MWh elektřiny ročně.

Energetickou surovinou se mohou stát také čistírenské kaly - jde o víceméně pevné zbytky, které zůstávají v čistírně po průchodu odpadních vod. Z těchto kalů lze například vyrábět bioplyn, který se pak využívá pro výrobu elektrické energie. Jedním z příkladů je například Ústřední čistírna odpadních vod v Praze, na které se ročně vyrobí z bioplynu více než 31 000 MWh elektrické energie. Představuje to asi 75 % její celkové roční spotřeby.„Vhodnou obměnou zastaralých technologií, jako jsou například čerpadla nebo dmychadla, lze na druhé straně snížit spotřebu elektrické energie řádově až o desítky procent,"vysvětluje Chudoba.

Čistírna odpadních vod se může stát zcela soběstačná. Například ČOV v Plzni, kterou provozuje Vodárna Plzeň, dceřiná firma společnosti Veolia Voda a.s., je již z 85 % soběstačná ve spotřebě elektřiny. Vyrábí si ji totiž sama, a to v kogeneračním zařízení, které spotřebovává bioplyn z čistírenského kalu. Uskutečnili tu nový program Water2Energy, který zpracovala společnost Veolia Voda a nabízí ho jak soukromým, tak veřejným provozovatelům a vlastníkům vodohospodářské infrastruktury. Potřebné znalosti a zkušenosti přitom čerpala z celosvětových aktivit skupiny Veolia Water. Při přípravě a uskutečňování podobných projektů nabízí Veolia Voda poradenství, podporu a technickou pomoc.

Pro zákazníky, kteří chtějí uspořit energii, například vyhodnotí energetickou účinnost jejich zařízení, zpracuje akční plán na snížení spotřeby včetně úpravy technologií a návrh obměny zařízení v rámci investičního programu. Služba je doprovázena analýzou přínosů a nákladů. Někdy postačí vyměnit určité zařízení za jiné, které má nižší energetické nároky. Dobrý příklad pochází z Maďarska, kde v čistírně odpadních vod Budapešť - Jih jen výměnou dosavadních dmychadel snížili jejich denní spotřebu elektřiny až o 45 %.

Úspory energie lze dosáhnout také změnou technologie procesu čištění odpadních vod. Konečným cílem je zajistit v provozu těchto čistíren výrobu takového množství energie z obnovitelných zdrojů, v tomto případě bioplynu, které je třeba. Čistírna pak není závislá na kolísání cen elektřiny a tepla a šetří své náklady. Energeticky náročné sušení kalu je možné zefektivnit pomocí solární techniky. Fotovoltaické panely pak lze instalovat na střechy i další plochy v areálech úpraven vod a čistíren odpadních vod.

Pro vytápění a chlazení budov mohou dobře sloužit tepelná čerpadla. Zdrojem energie, kterou lze pomocí těchto čerpadel využít, je právě voda nebo odpadní vody. Tepelná čerpadla využívají tepla vody jak ve vodovodní síti nebo na úpravně pitné vody, ale také z odpadních vod, jejichž teplota je relativně vysoká. Tato zařízení jsou instalována zejména v Německu, kde nahrazují vytápění plynem nebo elektřinou. Například berlínská prodejna nábytku IKEA se vytápí a klimatizuje využitím energie z odpadních vod městské společnosti. Pokrývá se tak 70 % energie potřebné na vytápění a 100 % energie nutné ke klimatizaci.

Veolia Voda přináší řešení v podobě zvýšení energetické efektivity a využívání obnovitelných zdrojů energie prostřednictvím třech hlavních směrů: „Snížení spotřeby energie", „Využití energie z bioplynu" a „Investice do obnovitelných zdrojů". Chce tak pomoci podnikům, institucím, ale zejména pak městům a obcím využívat energii efektivněji a v řízení vodovodních a kanalizačních služeb se zaměřit především na čisté a obnovitelné zdroje energie.

K novému projektu Water₂Energy spustila Veolia Voda také nové internetové stránky veoliawater2energy, kde jsou uvedeny příklady užití nabízených služeb v České republice, Německu nebo Maďarsku.

Olomouc nemusí Evropské unii vracet dotaci 620 milionů na kanalizaci

14. března 2011

Olomoucké radnici se po čtyřech letech vyjednávání konečně podařilo zažehnat hrozbu vracení 620 milionů korun evropských dotací, které dostala na opravu kanalizace. Částka by v případě neúspěchu zruinovala rozpočet města.

Olomouc definitivně nemusí Evropské unii vracet dotace na opravu kanalizace v hodnotě 620 milionů korun. Bruselští úředníci uznali, že smlouva s Veolií je v pořádku. Úředníci v Bruselu, kterým se nelíbila délka kontraktu s provozovatelem místní vodovodní a kanalizační sítě, v pátek uznali argumenty olomoucké radnice. Spor se táhl čtyři roky. "Po mnohaletém úsilí se nám podařilo prokázat něco, co jsme od počátku pokládali za evidentní, tedy že město nic neporušilo. Celá kauza byla nesmírně pracovně náročná a psychicky vysilující, doslova válka nervů. Jsem rád, že teď už můžeme klidně spát a rozpočet města není ohrožen," řekl primátor Olomouce Martin Novotný, který se informaci dozvěděl na konci minulého týdne.

O co v případu šlo? Bruselským úředníkům vadilo, že společnost Veolia má olomoucká vodárenská zařízení v pronájmu až do roku 2030. Evropská komise totiž žádá podobné smlouvy nejméně o osm let kratší. Za nedodržení této podmínky Olomouci hrozilo odebrání veškerých peněz, které radnice na stavbu z unijních fondů získala. Celkem šlo o 25 milionů eur.

To, o co se olomoučtí úředníci s těmi bruselskými celou dobu konkrétně přeli, bylo prodloužení smlouvy na provozování sítí se společností Středomoravskávodárenská (dnes Moravskávodárenská), která je součástí mezinárodního koncernu Veolia. Zástupci města smlouvu podepsali jen pár dní po vstupu České republiky do Evropské unie. O prodloužení ale jednali už mnohem dříve. Právníci, které si radnice najala, argumentovali, že na jednání, která začala ještě před vstupem Česka do EU, se evropská legislativa nevztahuje. Evropská komise dala výkladu města zapravdu.

Trendy ve světě: Kohoutkovou, prosím!

Týden č. 4/2008 

Američané se otáčejí zády k balené vodě: modní je pít tu z vodovodu. Stejnou cestou jdou i drahé restaurace, které "kohoutkovou" nabízejí dokonce i v perlivé verzi: okysličují ji hostům samy.
Stopy vedou do Kalifornie. Na jihu Spojených států se přibližně před rokem začaly množit drahé restauranty, které z nápojových lístků vyřadily značky Evian, Santa Lucia a další exkluzivní balené vody. "Opravdu není moc logické vozit vodu v lahvích z Itálie," komentoval tehdy pro San Francisco Chronicle změnu politiky restaurantu Chez Panisse jeho šéf Mike Kossa-Rienzi.
Původně znamenalo popíjení balené vody gurmetství dovedené k dokonalosti, dnes začíná být považováno za symbol zbytečného plýtvání. Na svědomí to má kromě rostoucího důrazu na ekologii několik afér, které odhalily, že některé balené vody byly plněny z vodovodní sítě, nikoli z průzračných horských pramenů.
Stačil rok, aby se z Kalifornie začala kohoutková móda lavinově šířit na sever i východ. Restauranty si pořizuji vlastní bublinkovače, sofistikovanější verze někdejších sifonů, které případným zájemcům kohoutkovou vodu mění v perlivou.
Nový trend zřejmě nepotěší výrobce balené vody: jejich odvětví totiž patřilo ještě donedávna k nejlukrativnějším. Spotřeba balené vody stoupla v USA od roku 2001 o polovinu a zdálo se, že nárůst bude pokračovat. Nyní se podle všeho přinejmenším zastaví.

Rekonstrukce Šítkovské věže:

Co se děje pod lešením?

Zajímavosti o opravě památky z konce 16. století přinesla MF Dnes v pondělí 17. září 2007. Náklady na rekonstrukci pokrývá výtěžek z reklamy Veolia Voda "Kvalitní voda domů...". Celý článek si můžete přečíst ZDE.

Náruživí pijáci balené vody

"Voda z kohoutku je někdy lepší než ta, kterou taháme domů ze samoobsluhy."

"Kdyby někdo řekl našim prababičkám, že se voda jednou stane prodejním artiklem, myslely by si o něm své. A vida - některé prababičky jsou ještě na světě a my taháme z obchodů těžké balíky, které jsou mnohem dražší než to, co nám teče z kohoutku. Myslíme si, že kupovaná voda je lepší. Někdy rozhodně není..."
Celý článek z časopisu Instinkt č. 22/2007 si můžete přečíst ZDE. 

Deník 24 hodin: "Pijte vodu z vodovodu"

20. 3. 2008 „Voda z kohoutku není dobrá," tak zní většinou důvod, proč lidé kupují balenou vodu. Přitom PET lahve nejsou ekologické a podle výzkumů je voda z kohoutku často kvalitnější než ta kupovaná.

Na mnoha místech se vůbec nevyplácí kupovat balenou vodu. Nejenže tak zbytečně utrácíme a zahlcujeme přírodu plastem, ale často si pořizujeme méně kvalitní vodu, než je ta z kohoutku. Velká část levnějších kupovaných vod je totiž jen zabalená stáčená voda, co běžně teče za mnohonásobně nižší cenu doma. Proto, trváte-li z nějakého důvodu na tom, že kohoutkovou vodu lze použít jen na sprchování a mytí nádobí, si dávejte pozor na to, co se píše na etiketě lahve.

Česká voda se řadí mezi špičku.

Kupovat lahve se vyplatí jen v případě pramenité, minerální či kojenecké vody. Pochopitelným důvodem může být zájem o sycenou vodu - sifonovou lahev doma má už jen málokdo.

Jinak se jedná jen o zbytečné vyhazování peněz. Česko totiž loni získalo v nezávislém výzkumu organizace Celosvětové hodnocení výzkumu bezpečnosti pitných vod plný počet hvězdiček - naše země se tak řadí mezi nejlepší, co se kvality vody týká. Nejen, že dodržuje hygienické limity, ale voda obsahuje i dostatek minerálních látek potřebných pro lidský organismus.

S chutí pomohou filtry

To, že někdy nechutná nejlépe, se dá bez problémů odstranit. Na trhu je k dispozici řada filtrů, které zbaví vodu pachuti nebo zápachu. „Dispenzery jsou nejen na nejvyšší hygienické, ale také estetické a praktické úrovni," říká obchodní ředitel Aquel Bohemia XY, která dováží a prodává produkty pro domácí doúpravu pitné vody. Je potřeba dávat si pozor na výběr. Někdy totiž hrozí opačný efekt než u minerálek, které se pro každodenní pití nehodí pro přemíru minerálů usazujících se v krvi. Je-li totiž filtr příliš „aktivní", může se stát, že naopak zbaví vodu všech minerálů a zbude z ní jen destilovaná, naprosto nevhodná ke konzumaci.